
Green Books učí děti na Bali žít zero waste
Kdo chce změnit to, jak se na Bali zachází s odpadem, musí začít u dětí. Na tom staví Green Books, organizace, kterou založil Čech Petr Hindrich a která od roku 2014 přivedla k ekologickému vzdělávání přes 17 500 indonéských dětí.
Od batohu plného knížek k výukovým programům
V roce 2013 zjistil Petr Hindrich na ostrově Sumba, že tamní děti vyrůstají bez knížek a bez znalostí o přírodě. Přivezl jim z Jakarty přes 50 dětských knih o přírodě a o rok později s přáteli založil v Česku spolek Green-Books.org. Od roku 2019 působí na Bali sesterská nadace Yayasan Green Books Indonesia, kterou Petr vede a která místo rozvážení knih školí učitele a zavádí výukové programy vedoucí ke změně chování a s měřitelným dopadem.

Ráj, který se topí v plastu
Indonésie je jedním z největších znečišťovatelů oceánů plasty na světě. Do moře se tu každou minutu dostanou 2 tuny plastů, většinou jednorázových. Většina z nich pochází z vnitrozemí a do moře se dostává hlavně řekami.
I Bali to pociťuje naplno. Když školáci v Denpasaru pomáhali čistit říční bariéru organizace Sungai Watch, zjistili, že se na jediném malém potoce zachytí každý den kolem 15 kg plastu.
Plast v oceánu není jen vizuální problém. Poškozuje i cestovní ruch, na kterém je balijská ekonomika z velké části závislá, a ohrožuje křehké mořské ekosystémy včetně korálových útesů. Mořští živočichové si plasty pletou s potravou a mikroplasty se přes mořské plody vracejí na talíře lidí. Indonésie je navíc na prvním místě na světě v příjmu mikroplastů potravou na obyvatele.
Plast přitom nevzniká někde daleko, ale z každodenních návyků lidí: z igelitového sáčku, brčka nebo plastové lahve. A návyky se nejsnáze mění už v dětství. Proto se organizace zaměřuje na zdroj znečištění, tedy na komunity a místní školy. Indonéské školství ale environmentální témata systematicky neučí a 85 milionů dětí vyrůstá bez výchovy k odpadovému hospodářství.
Zero Waste škola: drastické snížení odpadu

Vlajkovým projektem nadace je dnes Zero Waste School Program, unikátní model, který propojuje vzdělávání se zlepšením školní infrastruktury. Pilotní škola díky němu snížila spotřebu jednorázových plastů o 81 % a po rozšíření na další školy ukazují audity odpadu snížení až o 90 % u plastů a až o 95 % u odpadu, který končí na skládce.
Program běží od roku 2024 a nyní je do něj zapojeno 21 základních škol se 6 642 žáky. Je plně v souladu s indonéským národním kurikulem i dalšími národními a regionálními strategiemi a je schválen místními školskými úřady.
Výuková část: 12 lekcí, které baví
Žáci projdou 12 lekcemi o příčinách a důsledcích plastového znečištění, alternativách k jednorázovým plastům a třídění odpadu. Místo frontálního výkladu se učí hrou: pohybové hry, loutkové divadlo, písničky, kvízy, výtvarné projekty, pokusy s kompostováním nebo promítání dokumentu. Na konci děti skládají osobní slib, že budou třídit a používat méně jednorázových plastů.
Proč omezovat jednorázové plasty
Recyklace pomáhá, ale nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. Proto Green Books míří hlavně na takzvané každodenní plastové návyky: igelitový sáček z obchodu, brčko v limonádě, plastovou láhev nebo kelímek s vodou z kiosku, svačinu v polystyrenové krabičce.

Jednorázový plast se používá pár minut, ale v přírodě vydrží stovky let. Postupně se rozpadá na mikroplasty, které se dostávají do půdy, vody, ryb a nakonec i do lidského těla. Samotná recyklace tento problém nevyřeší, protože velká část obalů a sáčků se recyklovat prakticky nedá.
V programu se proto děti učí jednoduchá řešení, která zvládnou samy:
- nosit si vlastní láhev nebo sklenici místo plastových kelímků a lahví,
- mít u sebe textilní tašku místo jednorázového igelitového sáčku,
- nosit svačinu v krabičce,
- odmítnout brčko.
Pomáhají i drobnosti. Absolventi programu dostávají tašku Tasini ušitou ze dvou recyklovaných PET lahví, která se složí do přívěsku ve tvaru mořského živočicha. Organizace jich zatím rozdala přes 7 800. Školy dostávají i vybavení kantýn a filtry na vodu, učitelé nerezové obědové sady.
Výsledky ukazují, že to funguje. Učitelka Gung Asri ze školy SD Saraswati Sukawati popisuje, že její žáci teď nosí obědy v krabičkách nebo banánových listech. Jeden žák dokonce přesvědčil rodiče, aby ve svém obchodě přestali dávat zákazníkům igelitové tašky.
Proměna školní infrastruktury

Aby se nové návyky neztratily hned po skončení výukové části, program mění i samotné školní prostředí:
- Kantýna bez jednorázových plastů. Audit ukázal, že většina plastového odpadu vzniká ve školní kantýně. Proto se do školení zapojují i majitelé kantýn, navštíví vzorovou kantýnu a dostanou nerezové nádobí, misky, tácy a pohárky, které se dají umýt a znovu použít.
- Systém třídění: sada košů na bioodpad, recyklovatelný a zbytkový odpad.
- Napojení na místní sběrny recyklovatelného odpadu.
- Kompostovací jednotky, které mění zbytky jídla a zahradní odpad na hnojivo.
Učitelé jako motor změny
Prvním krokem před výukou je dvoudenní školení učitelů, při kterém tým Green Books s učiteli podrobně prochází lekci po lekci. Na začátek školení jsou přizváni všichni zaměstnanci školy, aby celá škola táhla za jeden provaz při omezování jednorázových plastů a třídění odpadu. Samozřejmostí je, že se na školení podává jídlo a pití bez jednorázových plastů.

Podpora nekončí s programem
Program Zero Waste School trvá přibližně 12 měsíců. Po jeho skončení podpora pokračuje prostřednictvím sítě Zero Waste Schools Network, která školám umožňuje dlouhodobě sdílet zkušenosti a znalosti, vzájemně se podporovat a aktivně zapojovat místní komunity.
Proč to učit právě děti
Návyky osvojené v deseti letech si člověk nese celý život. Změnit chování dospělého je mnohem těžší než naučit dítě dělat věci jinak od začátku. Green Books proto staví na principu včasné intervence: čím dřív, tím trvalejší výsledek.
Děti mají ještě jednu výhodu: nesou si nové znalosti domů. Učitelka Endang Kartini z SD No. 1 Canggu to popisuje přesně. Její žáci předávají to, co se naučí, rodinám a kamarádům, a začali do školy nosit vlastní láhve, aby ušetřili peníze i plast. Jedna třída tak může ovlivnit desítky domácností.
Problémy s financováním
Školy mají o zapojení do programu velký zájem a program má podporu školských úřadů. Indonésie je ale rozvojová země a vláda podobné programy nefinancuje. Pokud chce nadace program rozšířit do dalších škol, musí potřebné prostředky získávat vlastními silami: fundraisingem a od soukromých dárců a firem.
Cíl pro rok 2027: 50 Zero Waste škol na Bali
Cílem je zapojit do programu v roce 2027 celkem 50 škol na Bali, tedy dalších 29. Vzdělávání jednoho dítěte stojí 215 Kč (10 USD).
Podle studie organizace Making Oceans Plastic Free je vzdělávání dětí v nakládání s odpadem desetkrát nákladově efektivnější než následný úklid plastů z pláží, řek a oceánu.
Děti mají ze všech nejvíc v sázce. Budou žít na ostrově, jehož pláže, přírodu a turistický ruch dnešní generace buď uchrání, nebo zničí. Když pochopí, kam putuje plastový kelímek, který odhodí, stanou se z nich ambasadoři změny dřív, než se ze špatných návyků stane norma.
































































